Podstatnou součástí akviziční smlouvy jsou i prohlášení a záruky, prostřednictvím nichž prodávajícígarantuje kupujícímu všemožné skutečnosti ohledně společnosti, převáděných podílů/akcií a další. Snahou prodávajícího je přirozeně to, aby jeho odpovědnost za jejich porušení byla co nejnižší a rizika nesl co nejvíce kupující.
Jedním z nástrojů prodávajícího, jak toho docílit, jsou i tzv. vědomostní kvalifikátory, tedy navázání prohlášení a záruk na „vědomost“ prodávajícího.
Pokud tedy prodávající například prohlašuje a zaručuje, že proti společnosti nejsou vedeny žádné soudní spory, pak při využití tzv. vědomostního kvalifikátoru prohlašuje, že „podle jeho nejlepšího vědomí“ nejsou vedeny takové soudní spory.
Přestože se jedná o pár slov, ve skutečnosti se jejich znění často intenzivně vyjednává, neboť zásadním způsobem ovlivňují právě rozsah a účinnost prohlášení a záruk, což může mít zásadní finanční dopady na společnost, resp. kupujícího.
Akviziční smlouva upravuje mimo jiné:
- definici toho, co se „vědomostí“ rozumí,
- o vědomost jakých konkrétních osob na prodávající straně se jedná (jen prodávající, nebo třeba i statutáři/ zaměstnanci),
- zda daná osoba o dané věci [skutečně] „věděla“ nebo „mohla a měla vědět“ (actual vs. constructive knowledge).
Akviziční smlouva často obsahuje „kvalifikátory“, které změkčují různé aspekty vzájemných povinností a práva smluvních stran. Například materiální kvalifikátory nebo časové kvalifikátory.
