Za určitých okolností může strana jednající s druhou stranou o podmínkách smlouvy a jejím uzavřením nést odpovědnost za to, že smlouvu nakonec neuzavře. Zejména v případě, že nedůvodně odmítne jednat o obsahu nebo smlouvu odmítne v dohodnutém znění podepsat, například proto, že si to prostě „rozmyslela“. Zákon to označuje jak tzv. předsmluvní odpovědnost a porušující strana může být v krajním případě povinna hradit nejen náklady druhé strany, ale i škodu, kterou ji tím způsobila.
Příprava a vyjednávání M&A transakce trvá několik měsíců i déle a obě (všechny) zúčastněné strany stojí nemalé peníze. Proto by mělo být při dodržení zavedené transakční praxe v každý okamžik jasné, kdo je k čemu povinen, za co odpovídá, jaké nároky a komu vznikají v případě porušení, a kdo nese jaké náklady.
Pokud vezmeme jako hlavní milník uzavření akviziční smlouvy, pak zpravidla platí, že své náklady (např. interní náklady, náklady na poradce apod.) si nese až do uzavření akviziční smlouvy (viz také signing) každá strana sama. Hmatatelné povinnosti, za jejichž porušení by mohla strana nést odpovědnost, jsou zpravidla jen závazek exkluzivityjednání a na straně zájemce také závazek zachování mlčenlivosti o důvěrných informacích (viz smlouva o ochraně důvěrných informací).
Term sheet, popř. head of terms, které upravují práva a povinnosti stran v mezidobí od jejich podpisu po uzavření akviziční smlouvy sice upravují i další závazky stran, jako závazek jednání v dobré víře, závazek aktivního jednání, informační závazky, ty jsou ale zpravidla jen obtížné vymahatelné.
Navíc term sheet, popř. head of terms zpravidla výslovně upravují, že jen některé jejich části jsou právně závazně (často právě závazek exkluzivity, mlčenlivosti, pravidla pro due diligence, ujednání úhradě nákladů), ostatní jsou výslovně sjednány jako právně nezávazné.
