Příprava a vyjednávání transakce jsou časově velmi náročné. Od prvotního projevení vážného zájmu kupujícího až po dokončení transakce může uplynout i několik měsíců a obě strany to stojí nemalé peníze. Mohou to být stotisíce, ale klidně i miliony. Nedotažení transakce k podpisu smlouvy může mít pro zájemce (kupujícího) nejen nepříjemné finanční dopady, ale třeba i reputační následky. Z tohoto důvodu zájemce v určitém okamžiku prodávajícího požádá o exkluzivitu.
Exkluzivita prakticky znamená, že prodávající po sjednanou dobu (zpravidla 3-9 měsíců) nebude společnost (předmět prodeje) nabízet jiným zájemcům a bude po tuto dobu jednat výhradně s tímto vybraným zájemcem.
Prodávající je většinou připraven jednat o poskytnutí exkluzivity nejdříve poté, co se se zájemcem domluví na hlavních parametrech a podmínkách obchodu (viz term sheet a head of terms), a než mu zpřístupní důvěrné informace a dokumenty a umožní mu provést předakviziční prověrku (viz due diligence).
Ochota prodávajícího udělit jednomu zájemci exkluzivitu a ztratit tím možnost (souběžného) jednání s dalšími zájemci ale závisí především na tom, jak „žádané zboží“ na trhu je, jak je zajímavým targetem.
Pokud má prodávající silnou vyjednávací pozici, často se stává, že souběžně jedná relativně dlouhou dobu, a due diligence (v určitém rozsahu) umožní každému se zájemců. Následně třeba zúží výběr na tři zájemce pro další kolo jednání a až v dalším kole si vybere finálního zájemce, se kterým pak jedná především o konkrétním znění akviziční smlouvy; to je zpravidla již v rámci exkluzivního jednání.
Exkluzivita se někdy sjednává již v letter of intent, někdy v term sheet a head of terms, někdy se uzavírá samostatná dohoda o poskytnutí exkluzivity, ale prakticky v tom není zásadní rozdíl.
