M&A transakcí se zjednodušeně rozumí koupě a prodej společnosti, popř. majetkového podílu v nich. V konkrétním případě ale může mít různou podobu. V odborné terminologii se používají zpravidla pojmy „struktura transakce “ a „strukturování“ transakce.
Volba konkrétní formy není nahodilá, ale je výsledkem zohlednění účelu transakce, tedy záměru kupujícího, a všech právních, daňových, finančních a dalších aspektů.
Existují 3 základní formy transakcí:
- koupě podílů/akcií společnosti, na nichž společnost „drží“ (tzv. share deal),
- koupě (zásadních) aktiv společnosti (tzv. asset deal),
- koupě obchodního závodu (podnikání) společnosti, aniž by se měnilo vlastnictví podílů (zpravidla označováno rovněž jako asset deal).
Prodej a koupě konkrétního aktiva může být od začátku záměrem stran. Může ale také být důsledkem nepříznivých výsledků due diligence, na základě kterých se kupující rozhodne koupit pouze vybraná aktiva, a nikoliv celou společnost kvůli identifikovaným rizikům.
Pokud je předmětem transakce koupě „celého podnikání“, pak strany zpravidla preferují formu koupí 100 % obchodních podílů / akcií, tedy tzv. share deal.
Důvodem je obecně nižší daňové zatížení, neboť prodeje obchodních podílů a akcií jsou po uplynutí určité časové lhůty osvobozeny od daně z příjmu. Pokud je společnost vlastníkem nemovitostí, pak by jejich prodej jako „aktiv“ podléhal zpravidla dani z nabytí nemovité věci.
Předmět transakce může v případě asset dealu zahrnovat různá aktiva od nemovitostí (fabrika, výrobní areál, prodejní závod), přes třeba vozový park nebo strojní zařízení, až po předměty tzv. duševního vlastnictví (ochranné známky, know-how, patenty apod.)
Pro prodej aktiv je charakteristické:
- Prodávajícím je přímo společnost, nikoliv její vlastník (společník / akcionář).
- Kupující nabývá pouze vybraná aktiva jako „věci“. Nenabývá tedy ani ostatní aktiva, ani podíl ve společnosti, nestává se společníkem či akcionářem cílové společnosti.
- Až na zcela výjimečné případy nepřechází na kupujícího závazky společnosti, z tohoto důvodu je asset dealobecně méně riziková forma transakce.
- Až na výjimky nepřechází na kupujícího závazky související s nabývaným aktivem (takovou výjimkou mohou být třeba nájemní vztahy u nemovitostí).
- Pokud je cílem převést aktiva včetně například vybraných smluvních vztahů, pak je k tomu zpravidla nutné (na rozdíl od share dealu) získat souhlas dotčených třetích stran jako jsou smluvní partneři apod.
Každá forma má svá „pro“ a „proti“ a volba konkrétní formy je výsledkem jejich vzájemného vyvážení. Lze očekávat, že v těžších až krizových ekonomických obdobích bude přibývat právě asset dealů za účelem snížení rizik transakce a jejich přechodu na kupujícího, v krajních insolvenčních případech i jiné formy jako jsou tzv. předbalené reorganizace apod.
