Plnění povinností smluvních stran je zpravidla zajištěno smluvní pokutou nebo podobnými instrumenty. Nejinak je tomu v případě, že některá smluvní strana způsobí, že nedojde k uzavření nebo vypořádání transakce v souladu s uzavřenou akviziční smlouvou. V angličtině se taková sankce velmi přiléhavě označuje jako break-up-fee nebo termination fee, v češtině pak trochu kostrbatě jako tzv. reverzní odstupné.
Reverzní odstupné tak představuje zpravidla jednorázovou paušální částku, kterou je povinna zaplatit druhé straně ta smluvní strana, kvůli které nedojde k uzavření nebo vypořádání transakce.
V souvislosti s tzv. reverzním odstupným akviziční smlouva zpravidla upravuje také:
- výši reverzního odstupného (zpravidla mezi 2–8 % hodnoty transakce),
- výslovnou deklaraci, že poškozená strana není oprávněna nárokovat škody či újmu nad rámec částky sjednaného reverzního odstupného,
- případy, ve kterých je ta která smluvní strana oprávněna požadovat úhradu reverzního odstupného, jdou zpravidla ruku v ruce s odstoupením od akviziční smlouvy,
- zda je některá strana oprávněna „vykoupit“ se ze smlouvy úhradou částky odpovídající reverznímu odstupnému (tzv. walk right).
Reverzní odstupné zároveň představuje „paušální náhradu škody“ z nerealizace transakce, takže smluvní strany by měly při jejím zvažování hned v úvodu vyjednávání promítnout, jaké důsledky (včetně finančních škod) pro ně případná nerealizace transakce v tak pokročilé fázi bude mít.
