M&A transakcí se zjednodušeně rozumí koupě a prodej společnosti, popř. majetkového podílu v nich. V konkrétním případě ale může mít různou podobu. V odborné terminologii se používají zpravidla pojmy „struktura transakce “ a „strukturování“ transakce.
Volba konkrétní formy není nahodilá, ale je výsledkem zohlednění účelu transakce, tedy záměru kupujícího, a všech právních, daňových, finančních a dalších aspektů.
Existují tři základní formy transakcí:
- koupě podílů/akcií společnosti, na nichž společnost „drží“ (tzv. share deal),
- koupě (zásadních) aktiv společnosti (tzv. asset deal),
- koupě obchodního závodu (podnikání) společnosti, aniž by se měnilo vlastnictví podílů (zpravidla označováno rovněž jako asset deal).
Pokud je předmětem transakce koupě „celého podnikání“, pak strany zpravidla preferují formu koupě 100 % obchodních podílů / akcií, tedy tzv. share deal.
Důvodem je obecně nižší daňové zatížení, neboť prodeje obchodních podílů a akcií jsou po uplynutí určité časové lhůty osvobozeny od daně z příjmu. Pokud je společnost vlastníkem nemovitostí, pak by jejich prodej jako „aktiv“ podléhal zpravidla dani u nabytí nemovité věci.
Nezřídka kdy se stane, že se struktura transakce změní v případě, že kupující během due diligence identifikuje nějaká zásadní rizika, např. vleklé soudní spory, riziko neplatnosti předchozích převodů akcií nebo podílů apod. V takovém případě kupující zvažuje, zda a za jakých podmínek by koupil pouze vybraná aktiva (např. pokud má zájem zejména o výrobní halu, pozemky apod.)
Pro prodej 100 % obchodních podílů (akcií) je charakteristické:
- Prodávajícím je její vlastník (společník / akcionář), nikoliv samotná společnost.
- Kupující nabývá „celou“ společnost se všemi aktivy a pasivy, včetně všech uzavřených smluvních vztahů, zaměstnanců apod.
- Na kupujícího (zprostředkovaně) přecházejí závazky společnosti, z tohoto důvodu je share deal je obecně více riziková forma transakce a zpravidla vyžaduje podrobnou due diligence.
- Až na výjimky nevyžaduje transakce formou share deal souhlasu třetích stran, jako jsou obchodní partneři, zaměstnanci apod. Výjimkou jsou zpravidla financující banky nebo např. orgány dohledu nad hospodářskou soutěží u „velkých“ transakcí.
- Pokud je cílem převést aktiva včetně například vybraných smluvních vztahů, pak je k tomu zpravidla nutné (na rozdíl od share dealu) získat souhlas dotčených třetích stran jako jsou smluvní partneři apod.
Každá forma má svá „pro“ a „proti“ a volba konkrétní formy je výsledkem jejich vzájemného vyvážení. Lze očekávat, že v těžších až krizových ekonomických obdobích bude přibývat asset dealů za účelem snížení rizik transakce a jejich přechodu na kupujícího, v krajních insolvenčních případech i jiné formy jako jsou tzv. předbalené reorganizace apod.
